Nadžma: Mandle

Domníváme se, že muslimy známe. Ale známe jen některé jejich muže. Fanatiky, teroristy. Nevíme vůbec nic o tom, jak žijí muslimské ženy.
Toto vyprávění je především příběhem duše a těla. Lásky, která si říká pravým jménem, často bez servítků, a která se nezatěžuje žádnou morálkou, kromě mravnosti srdce. Těmito řádky, v nichž se mísí sperma s modlitbou, jsem se pokusila bořit přehrady, jež dnes oddělují nebeské od pozemského, tělo od duše, mystiku od erotiky.
Pouze literatura je s to působit jako „osudová zbraň“. Tak jsem se jí chopila. Svobodně, drsně a jásavě. Dychtivá vrátit ženám mé krve slovo, které jim upírají jejich otcové, bratři a manželé. Jako hold dávné arabské civilizaci, kdy se milostná touha promítala i do architektury, kdy láska byla oproštěna od hříchu, kdy přijímat a skýtat rozkoš bylo povinností věřícího.
A nyní ukázka:

Zul mě, polaskal prsty a chodidla. Úplně jsem ztuhla. Jeho ústa a dech mi popálily šíji a hnaly se dál, dolů po mých nohách. Ňadra se mi vzdula a jejich hroty napjaly mokrou látku, která se přilepila k tělu a pod Drissovým pohledem mě ještě více obnažila. Sevřel je, zahryzl se, a ona pod jeho stiskem znásobila svůj objem. Chvěla jsem se, vyděšená jako pták, který uvízl v tornádu, klín bolel touhou a svíral se strachem. Co mi udělá? Co tady pohledávám?
Pomalu mě svlékal, opatrně, jako by vylupoval zelenou mandli z tenoučké slupky. Koupelna byla plná páry a já jsem ztěží rozeznávala jeho rysy. Provrtával mě očima, probíjel mé srdce i mou vaginu, pán mého osudu. Říkala jsem si, že jsem děvka. Ale věděla jsem, že to není pravda. Nebo alespoň taková, jako byly pohanské bohyně Imšúku, svobodné, fatální a šílené.
Namydlil mi záda a bedra, klín zakryl pěnou. Můj poklad zakrývaly chloupky, ale jeho prsty neváhaly, rychle vklouzly pod kalhotky a okvětní lístky se rozevřely, nahmátl můj klitoris, tvrdý jako cizrna, a jemně a zamyšleně jej sevřel. Zasténala jsem a pokusila se shodit kalhotky, ale zabránil mi v tom. Otočil mě, sevřel můj zadek a prohnul mě v zádech. A je to tady, řekla jsem si. Jsi jeho hračka. Jeho věc. Teď ti může vytrhnout jazyk, zlomit srdce nebo tě posadit na trůn jako královnu ze Sáby.
Stáhl kalhotky a přitiskl tvář na mé půlky, rukama je od sebe odtáhl a štěrbinou protáhl svůj nos. Zvlhla jsem. Pak vzal z poličky flakon a kapkou oleje mi navoněl řiť; třel ji tak dlouho, až jsem zapomněla na své strachy, a jak zpřesňoval útok svých cvičených prstů, svaly se postupně uvolňovaly. Nevěděla jsem, co mi chce udělat, ale přála jsem si, aby to udělal. Hlavně ať nepřerušuje vzrušující krouživý pohyb, jímž jsem se mu otevírala, a má vagina chrlila svou radost v dlouhých průsvitných vláknech.
Dorazil na místo, kde ho čekala sklizeň mé mokřiny, utřel mé půlky a pak se do nich zahryzl. Ještě nikdy mě nikdo nekousl krásněji. Slyšela jsem, jak se mé lůno směje, jak pláče a jak konečně přichází do varu. Prosila jsem: „Už dost. Už dost…,“ a v duchu se modlila, aby nepřestával.

Přeji dobrou zábavu, a tentokrát i poučení.