Krásný, klidný jarní den

Jednoho hezkého klidného jarního dne, když jsem v práci už měl všechno hotovo a neměl jsem, jak se říká, do čeho píchnout, i když chuť by byla (myslím na to píchání), jsem si začal prohlížet erotické inzertní servery. Mohl jsem už jít sice domů, ale byl jsem objednán na 20:00 na pedikúru. Ještě jsem na pedikúře nikdy nebyl, ale můj ortoped, který se již několik týdnů marně pokoušel vyřešit problém s mojí bolavou nohou, mi řekl, že se na ty moje hnáty už nemůže dívat. Před pedikúrou jsem měl ještě víc než tři hodiny čas, tak jsem začal brouzdat po inzerátech.
Prohlížím fotografie, občas někam zavolám, ale buď to nikdo nebere, nebo jsou slečny protivné a tak prohlížím dál a dál. Náhle spatřuji inzerát s velice zajímavě vyhlížející slečnou; žádná křehotinka, celkem při těle, ale pěkná plná a pevně vyhlížející prsa, široký kulatý zadek, poměrně štíhlý pas a takový smyslný vyzývavý výraz v obličeji mě přiměl k dalšímu telefonátu.
Po vytočení čísla mě překvapil milý a příjemný hlas s východním přízvukem, byl sice trošku hlubší, než je běžné, ale pěkně se hodil k té dámě lepých tvarů, která na mě hleděla z té inzertní fotografie. Bez složitého vyptávání mně dáma odříkala vše potřebné, cena 500,- Kč se mně zdála příznivá, tak si domlouvám schůzku a vyrážím.
Cestou v tramvaji už sním o tom co všechno budu s tou prsaticí vyvádět, ještě jí posílám sms, abych jí sdělil co a jak mám rád a abych se přeptal, zda se mohu udělat i vícekrát. Obratem dostávám odpovědi, které mě ještě více nabudily. Můj Ferda, který byl celý den zavřený v trenkách, se začíná hlásit o svá práva, chtěl by ven. „Nikam! Musíš vydržet až na konečnou!“ Přemlovám svého plejtváka, ale nějak si nechce nechat říct.
Konečně jsem na místě. Podle domluvy telefonuji, vcházím do domu, vycházím, podle pokynů do druhého patra, otevírají se dveře… Otevírá dáma, která toho nemá mnoho společného s tou na kterou jsem se těšil. Vycenila na mě zlaté zuby a vtáhla mě do bytu. Překvapením jsem zkoprněl. Plejtváček se přestává dobývat ven. Dáma využívá mého překvapení a ani nevím jak, ocitám se nahý na posteli chudší o domluvenou pětistovku. Teď vidím, že je zle. Tělo, které ještě před chvílí šaty jakž takž držely pohromadě se rozlévá na všechny strany. Můj cvrček se snaží někam schovat, ale není kam. Roztřesené monstrum se na mě vrhlo a začalo hledat mého drobečka. Proboha kam jsem to vlezl? Co teď budu dělat? Jsem naprosto bezradný. Obluda, i přes špatné osvětlení, nalezla mojí nítěnku a počala jí nutit ke spolupráci. Jak z toho ven?
Náhle se mně rozezvonil telefon. Záchrana! Zvedám se, žok sádla se s obtížemi odvaluje kousek stranou. Volá mně neznámé číslo. Nabídka výhodného investování –monitorovaný rozhovor. Nadšeně souhlasím. „… naše společnost Vám může nabídnout úsporu až 6000,- Kč měsíčně. Kdy byste měl čas na schůzku?“ Odpovídám: „No to je hrozné. Jedu tam.“ Dívčina na druhém konci drátu překvapeně namítá, že schůzku je třeba naplánovat, zda mám čas příští středu. Na nic nečekám. Odpovídám, že do 15 minut jsem na místě, pokládám telefon, chvatně se oblékám a prchám ze símě hrůzy.
Trochu se procházím, vzpamatovávám se ze šoku. A po chvilce vidím, že je čas vyrazit na domluvenou pedikúru. Dorážím na místo, vcházím do salonu, kam mnoho mužů nepřijde. Cítím se trochu nesvůj, čekám před prázdnou recepcí a rozhlížím se kolem. V salonu je několik kójek zakrytých závěsy, které se co chvilku poodhrnou a mrkne na mě zvědavé oko té které pedikérky. Po chvíli jedna z nich přijde ke mně s dotazem co chci, odpovídám, že jsem se objednal na pedikúru (opravdu duchaplný rozhovor). Po chvilce jsem přidělen slečně Zuzaně, která si pro mě prý přijde.
Sedám si a čekám. Po chvilce přichází. Štíhlá vysoká, dlouhé nohy, dlouhé kaštanové vlasy sepnuté sponkou, modré oči, pihovatý malinký nosánek, světlá hebká pleť, velká prsa a pořádný výstřih. „Proč jsem jenom nenatrefil na něco podobného před dvěma hodinami?“ - říkám si. Dívenka mě uvádí za plentu, ponořuje mi nohy do vody a připravuje si nástroje. Jsem uchvácen jejím exteriérem natolik, že já i moje chlouba zapomínáme na hrůzy dnešního odpoledne. Po chvilce povídání se přicházejí na řadu ty trošku nebezpečně vypadající nástroje. Pedikérka sedí proti mně v mírném předklonu, takže mám, díky jejím výstřihu, opravdu na co koukat. Tu a tam se potřebuje pro něco natáhnout a pokaždé to vyjde tak, že mně trošičku žďuchne svými prsy.
Náhle se mně Zuzana zeptá, zda dělám nějaký sport. Odpovídám, že ano a vyjmenovávám čemu se jak věnuji. „Je to vidět!“ odpovídá a začne mně hladit lýtko. Je to příjemné, ale po chvilce toho nechává a pokračuje ve své práci. Nasadila mně brouka do hlavy. Mám něco vyzkoušet? Není to trapné? Taková mladá holka? Po chvilce mlčení pokračuje krásná pedikérka v rozhovoru. Povídá mi o různých procedurách, které dělají, ptá se mně, jestli nechci nalakovat nehty, zkrátka povídá a povídá a mně se líbí, užívám si její dotyky, užívám si pohled na ni, mám chuť se ji dotknout, pohladit ji, dát jí najevo, že se mně líbí, ale netroufám si.
Blíží se devátá hodina, kdy moje procedura skončí. Zuzanka mně klade na srdce, že musím o své nohy pečovat, že bych měl chodit každý měsíc. Při oblékání ponožek, když už nemyslím na to, že bych se k něčemu odvážil se ptám, v kolik dnes končí. Odpovídá: „No teď. Už se těším domů.“ Odpovídám: „Taky už jedu domů.“ Ona: „A kde bydlíte?“ Já na to: „V Bráníku.“ „Tak to můžeme jet spolu. Já jsem z Podolí“ Odpověděla pedikérka.
Chvilku na ní čekám a vyrážíme. Rozhovor nijak nevázne, protože Zuzana pořád povídá, směje se a zase povídá. Propovídá cestu autobusem, cestu metrem a na Budějovické, kde je třeba přestoupit na další autobus navrhuji, zda nemá chuť se ještě projít. Souhlasí. Pokračuje ve vypravování, moc ji neposlouchám spíš jenom cítím, že bych ji chtěl. Konečně se odhodlávám ji chytit za ruku. Nijak na to nereaguje, prostě mluví dál. Po chvilce, když zřejmě její vypravování začíná gradovat, potřebuje ruku ke gestikulaci a vymaňuje se z mé dlaně.
Náhle se zastavuje a hlásí, že je doma. Než jsem se stačil vzpamatovat, poděkovala za doprovod, vlepila mně pusu a řekla. „A nezapomeň – nejpozději za měsíc na pedikúru.“ Určitě půjdu. A objednám se zase tak, abych byl ten den poslední, a příště se budeme určitě líbat, a příště jí budu hladit prsa, a příště … No jo, ale co dneska, příroda si žádá své …
(TATO ČÁST ČLÁNKU NEPROŠLA CENZUROU)
A tak skončil jeden krásný klidný jarní den.