Louis-Charles Fougeret de Montbron: Rudá pohovka

Děj erotické novelky Rudá pohovka vypráví humorný, napůl galantní a napůl pohádkový, orientem inspirovaný příběh o mladíkovi, jenž doslova „na sobě“ zažívá nespočet erotických eskapád. V důsledku svého vlastního sexuálního selhání byl totiž ošklivou vílou Crapaudinou proměněn v pohovku jasně červené barvy, a aby získal zpět svou lidskou podobu, musí čekat, zda se při dovádění na jeho potahu někomu stane to samé, co jemu, zda také někdo při aktu selže. A tak se stává svědkem mnoha rozličných erotických dobrodružství, zejména u mamá Fillon, kde prostopášný církevní klér na jeho rudě zbarveném povrchu svádí sličné a nevinné novicky. Než dojde k jeho naprostému prošoupání, je „Pohovka“ ze své nábytkové podoby vysvobozen starým prokurátorem, jemuž se nezdaří hlavní úkol svatební noci, a konečně volný mladík tak může vesele navázat na své vílí dobrodružství.

‚Jak jste stará, milé dítě?‘ počal starý chlípník, posadiv ji na mě proti sobě.
‚Čtrnáct let, pane.‘
‚Neměla jste ještě žádné známosti?‘
‚Vůbec ne, velebnosti!‘
‚Tím lépe pro vás; neboť vše záleží na tom, jak vstupujeme do života. Na jeho počátku záleží pak celý zbytek. Ve vašem mládí není možno počíti, jak se sluší, není-li člověk veden řádnými lidmi. Jaké neštěstí pro vás, kdybyste upadla do rukou některého z dnešních světáků!‘
‚A prosím vás, velebný otče, co by se mi stalo?‘
‚Co se stává lidem špatných zásad: byla byste svedena. Tak je dnes u světáků rozšířen duch prostopášnosti a zhýralosti, že každý styk s nimi je riskantní. Jsou to většinou zrádci, kteří vás oloupí o nevinnost a opustí, nebo vás strhnou do hříchu.‘“
„Hle, jaká předmluva k děvčeti, jež měl připraviti o panenství!“ přerušil ho prokurátor.
„Při tomto druhu známostí je mnohdy předmluva velmi důležitá: často se dělají drahoty jen proto, aby potom rozkoš lépe chutnala. Dejte však pozor, jak se sám držel svého kázání!“
‚Skromnost,‘ pokračoval děkan, klada ruku na rameno ženušky, a dávaje jako náhodou sklouznouti dva prsty za límec, ‚skromnost je nejkrásnější ctnost vašeho pohlaví. Zvyšuje jeho půvaby a zmenšuje chyby; hezká žena je tím krásnější, čím se méně chlubí vnadami, jimiž ji příroda obdařila, ale skrývaje, kam patří, a nikdy je neukazuje. To je právě teď váš případ, nemýlím-li se. Váš výstřih dává tušiti velmi rozkošné věci!‘
‚Pane,‘ řekla mladá novicka, ‚vy mi lichotíte; na mně není nic hezkého.‘
‚Oh, sázím se, že ano!‘ odvětil ten dobrý sluha boží, odhaluje jí ze strany ňadra. ‚Jak, k ďasu!‘ vzkřikl, unesen tím, co viděl. ‚Vy že nejste krásná? Ah, šibalko, za tu lež budete bita!‘
Pak ji ten chlípník položil na mne, zdvihl košilku a naplácal zadek, až jsem se prohýbal pod tou prací. Konečně dostal z toho, co viděl, pravou chuť. Slyšel jsem dva nebo tři vzdechy děvčete, a pak už jen oddechování: důkaz, že práce byla hotova.
Shledal asi její způsoby podle svého vkusu, neboť ji ještě týž den unesl. Ale ze strachu, aby nebyl přistižen, provdal ji za svého přítele, bohatého hlupáka, a tím se zbavil starostí.
„Hrome,“ pravil prokurátor, „ten v tom uměl chodit!“
„To je zcela obvyklá záchrana těchto flanďáků,“ odvětil Pohovka. „Kdo si bere ženu od nich doporučenou, žení se vlastně za ně.“

Tahle starožitnost je k dostání jako e-book v nakladatelství Kosmas