Donatien Alphonse François, markýz de Sade: 120 dnů Sodomy

Říká se, že je to kniha, o které každý mluví, ale nikdo ji nečetl. A já se nedivím. Je to četba pro silné povahy a teprve na konci si člověk uvědomí, co všechno se skrývá pod slovem „sadismus“. A jak bezbřehá je lidská fantazie. To, co se děje v SM salonech, má se skutečným sadismem společný právě jen ten název.

Připomeňme rámec a postavy této strašlivé fikce. Koncem vlády Ludvíka Velikého uzavřou se čtyři psychopati, ve věku od pětačtyřiceti do šedesáti let, jejichž obrovské bohatství je plodem vražd a vydírání, za účelem nepojmenovatelné orgie na zámku ztraceném v hlubinách Černého lesa s čtyřiceti dvěma předměty vilnosti, podřízenými jejich absolutní moci. Totiž: s velmi mladými a neuvěřitelně krásnými manželkami, se serailem osmi mladých chlapců a osmi mladých dívek, uloupených rodičům, s osmi sodomizujícími „souložníky“, vybranými pro jejich obludné rozměry, se čtyřmi šedesátiletými společnicemi, znetvořenými a prožranými vředy, zdroji veškerých zločinů, s šesti kuchařkami, čtyřmi služkami a konečně se čtyřmi kuplířskými „historičkami“, které v řemesle zešedivěly.
Od 1. listopadu do 28. února líčí tyto čtyři, střídajíce se vždy po měsíci a po sto padesáti příbězích, šest set zvráceností, které páni zámku na vrcholu eretismu často okamžitě v praxi provedou. Během mnohanásobných orgií, které trvají ještě dvacet dnů po 28. únoru, ve stále vzrůstajících hrůzách třiceti obětí, patřících do všech kategorií, které jsme vyjmenovali, s výjimkou historiček, zahyne v důsledku strašlivého mučení. Pouze dvanáct osob se vrátí do Paříže s hrabětem a jeho třemi společníky.

Tento večer je orgiím vydán Narcis. Po nich si s ním hrají tak, že ho dokopávají jeden k druhému. Zlomí mu jednu nohu. Zatímco ho vévoda mrdá, je přivedena Zelmira. Té je vypálena děloha, jazyk a dásně, z nichž byly vytrženy všechny zuby a dalších šest míst po těle. Poté jí uříznou bradavky a všechny prsty. V tomto stavu je zneužita Curvalem.
Je přivedena Fanchon, jíž vypíchnou oko. V noci odvedou vévoda s Curvalem opět za asistence Duclosové a Desgrangesové do sklepa Augustinu. Její zadnice je ještě v dobrém stavu. Oba ji zmrdají, avšak nevystříkají se. Mlátí ji býkovcem, vévoda ji bodne osmapadesátkrát dýkou do hýždí a každou ránu polije vařícím olejem. Do dělohy jí vrazí rozžhavené železo, pak jí rozříznou břicho a sekerou rozpoltí lebku. Mrtvolu vévoda ještě jednou zneuctí zezadu. Zemřela ve věku patnácti let a osmi měsíců. Byla jedním z nejkrásnějších stvoření, jímž kdy příroda obšťastnila svět.

Kniha se dá běžně koupit v antikvariátu, zvláště ceněno je vydání z roku 1992 od Ottova nakladatelství.